Opatrovník majetku nezletilého dítěte

V současné době již není neobvyklé, že i nezletilé děti vlastní rozsáhlý majetek, získaný zpravidla dědictvím nebo darováním, zahrnující nemovitosti, cenné papíry, umělecká díla, autorská práva a podobně. Zákon o rodině na tuto skutečnost reaguje v paragrafech 37a a 37b. Základní zásadou, kterou zákon o rodině v tomto směru sleduje, je zachování majetkových hodnot a vyloučení rizik při správě majetku, které by mohly vést ke ztrátě majetku nebo jeho části. Jakmile dítě nabude zletilosti, ujímá se správy svého majetku samo. Dítě může v převzetí správy majetku žádat o vyúčtování, avšak nejpozději do jednoho roku ode dne skončení správy majetku.

Majetek dítěte spravují zpravidla jeho rodiče. Předpokladem je, že rodiče mají plnou způsobilost k právním úkonům a nebyli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, či nebyli v jejím výkonu omezeni. Jestliže rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům, může běžné záležitosti dítěte vyřizovat každý z rodičů samostatně, v podstatných záležitostech je však nutný souhlas obou rodičů. V případě, že se rodiče nemohou dohodnout, rozhodne podle § 49 zákona o rodině soud. „Zákon o rodině výslovně nedefinuje pojem „podstatné věci“, a je proto třeba každý návrh posoudit podle okolností konkrétního případu. O neshodu v podstatných věcech jde např. při volbě povolání dítěte, studiu dítěte, určení bydliště dítěte, změně příjmení, dispozicích s majetkem apod. Takovou podstatnou věcí může být i otázka zastupování dítěte, jestliže jeden z rodičů nesouhlasí s jednáním druhého rodiče za dítě. Zde soud musí posoudit zájem dítěte a rozhodnout, zda nesouhlas druhého rodiče je důvodný nebo bezdůvodný.“

Dále je k ochraně majetku nezletilého zakotvena povinnost zákonného zástupce nechat schválit soudem právní úkon učiněný za nezletilého v neběžných záležitostech , přičemž v určitých případech dokonce nemůže dítě zastoupit žádný z rodičů přesto, že je mezi rodiči shoda a tito nejsou ani omezeni ve způsobilosti k právním úkonům, ani v rodičovské zodpovědnosti. Jedná se o právní úkony, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů. Není třeba, aby ke střetu zájmů skutečně došlo, stačí pouhá možnost, že by při určitém typu právního úkonu ke vzniku střetu mohlo dojít. Co je a není běžnou záležitostí, občanský zákoník nestanoví a je potřeba, tak jak již bylo uvedeno shora, vycházet z konkrétních okolností a důsledků právního úkonu. „Za neběžnou majetkovou záležitost, která vyžaduje schválení soudu, lze na základě poznatků a zkušeností právní praxe považovat např. nabytí či převod motorového vozidla (nikoliv však podle soudní praxe běžného jednostopého vozidla), nabytí či převod nemovité věci, resp. podílu k ní, pro zastoupeného či zastoupeným, odmítnutí dědictví, uzavření dědické dohody, nakládání se stavební spořením, prodej akcií neletilého majitele atd. (inkaso dividend zákonným zástupcem je však podle soudní praxe jako běžná záležitost přípustné).

V určitých případech mohou nastat také situace, kdy rodiče nejsou schopni správu majetku dítěte vykonávat řádně či dostatečně. Může se jednat o případy, kdy rodiče nespravují majetek s péčí řádného hospodáře, jak vyžaduje zákon o rodině, a majetek dítěte například spotřebovávají pro svoji potřebu, ohrožují zachování majetkové podstaty špatnou správou majetku či rizikovými investicemi apod. Druhou skupinou jsou případy, kdy sice rodiče vykonávají rodičovskou zodpovědnost řádně, ovšem s ohledem na rozsah či druh majetku nezletilého není v jejich silách správu majetku zvládnout, například pokud majetek nezletilého tvoří podnik i s řadou zaměstnanců, nebo práva z duševního vlastnictví apod. a , přitom správu majetku prostřednictvím osoby s potřebnými odbornými znalostmi nezajistí. V těchto případech je nutné ochranu majetkových zájmů nezletilého dítěte zabezpečit jiným způsobem a proto zákon o rodině upravuje v ust. § 37b institut majetkového opatrovníka, kterého ustanoví soud.

Opatrovníkem může být ustanovena fyzická osoba, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte a s ustanovením opatrovníkem souhlasí. Nebylo by možné ustanovit osobu, která s převzetím funkce nesouhlasí, neboť by v takovém případě nebylo zajištěno jednání opatrovníka v zájmu dítěte. Nelze také ustanovit opatrovníkem například osobu, která je sice obecně schopna plnit řádně povinnosti majetkového opatrovníka, ale která vede majetkové spory s nezletilým, které by mohly nepříznivě ovlivnit jednání v majetkových věcech nezletilého. Jestliže nemůže být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, splňující tyto podmínky, ustanoví soud opatrovníkem zpravidla orgán sociálně právní ochrany dětí.

Řízení o ustanovení majetkového opatrovníka zahajuje soud na návrh nebo i bez návrhu, jestliže zjistí tuto potřebu buď z vlastní činnosti, nebo je mu dán podnět například orgánem péče o děti nebo jinou institucí či osobou. „Poznatky o ohrožení majetkových zájmů dítěte mohou vyplynout například z řízení o výchovu a výživu, je-li zjištěno, že dítě je vlastníkem jmění, které není řádně spravováno, z řízení o schválení důležitých právních úkonů, kdy je soudu předložen ke schválení úkon, který je ve zřejmém rozporu se zájmy dítěte, z řízení dle § 49, kdy se rodiče nedohodnout o výkonu svých rodičovských práv a povinností a požádají o rozhodnutí atp.“ Pokud správa majetku dítěte nevyžaduje odborné znalosti a není časově náročná, pokusí se soud zpravidla ustanovit opatrovníkem někoho z příbuzných dítěte. V opačném případě ustanoví soud osobu, která má patřičné odborné znalosti a zkušenosti, například patentového zástupce, daňového poradce, advokáta. K řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodu má nezletilý své bydliště.

O ustanovení opatrovníka rozhoduje soud usnesením. Soud při jmenování opatrovníka vymezí rozsah jmění, které bude opatrovník spravovat. Zároveň určí, jakým způsobem má být, popřípadě nesmí být, s jednotlivými částmi nakládáno. Zejména stanoví způsob výkonu vlastnických a jiných věcných práv a práv z duševního vlastnictví, způsob výkonu práv k cenným papírům a práv závazkových. „Tak může např. rozhodnout, že nesmí být disponováno s nemovitým majetkem, popř. s věcmi, k nimž má dítě citový nebo pietní vztah. Na straně druhé může být rozhodnuto, které části majetku mají být prodány a jak mají být uloženy prodejem získané prostředky, jak mají být uložena umělecká díla, jak má být naloženo s akciemi nebo jinými cennými papíry, atp. Bude praktické, aby soud rozhodl též, do kterého peněžního ústavu mají být peníze dítěte uloženy. ...Soud dále může rozhodnout o způsobu výkonu práv z duševního vlastnictví, v daném případě nejčastěji zděděných autorských práv. Může též v rozhodnutí určit pojišťovnu, s níž mají být uzavřeny pojistné smlouvy apod.“

Opatrovník podléhá při výkonu své funkce dohledu ze strany soudu. Tento dohled probíhá zpravidla formou pravidelných zpráv o správě jmění dítěte, které opatrovník podává soudu. Tyto zprávy soud přezkoumá a schválí či neschválí. Ve svém rozhodnutí může také nařídit odstranění určitých chyb nebo nápravu určitých postupů. Soud také může podle okolností konkrétního případu podmínit platnost právního úkonu opatrovníka svým souhlasem. Po skončení výkonu funkce je pak opatrovník povinen nejpozději do dvou měsíců předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění dítěte.

Zákon o rodině výslovně uvádí, že opatrovník nesmí při správě jmění činit úkony, které jsou spojeny s nepřiměřeným rizikem. Při správě majetku dítěte ať již ze strany rodičů, nebo ze strany majetkového opatrovníka totiž není hlavním účelem rozmnožení majetku, i když toto je samozřejmě v zájmu dítěte, ale jde především o zachování stávajících hodnot do zletilosti dítěte. Za plnění povinností při správě majetku nezletilého odpovídá opatrovník podle obecných předpisů o náhradě škody.

Zánik funkce opatrovníka zákon o rodině neupravuje, nicméně je zřejmé, že funkce opatrovník zaniká dosažením zletilosti poručence, nebo uzavře-li nezletilý starší 16 let manželství. Dále funkce opatrovnictví zaniká zproštěním nebo odvoláním opatrovníka soudem. Soud zprostí opatrovníka funkce na jeho návrh, nebo ho odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti. Funkce opatrovníka by dále zanikla také v případě smrti opatrovníka či dítěte. V případě úmrtí osoby opatrovníka by soud ustanovil opatrovníka nového.